Brno není město, ale životní styl

Foto: Irina Matusevich

Čím jsi chtěla být jako malá?

Když jsem zjistila, že mé přání stát se princeznou se asi nesplní, rozhodla jsem se, že ze mě bude doktorka. Nejprve jsem chtěla léčit zvířata a být veterinářkou, pak jsem zase snila o studiu na lékařské fakultě. Ještě později jsem se dozvěděla o programu Biochemie, který mě zaujal natolik, že pokud všechno dobře půjde, budu nakonec doktorkou právě v tomto oboru. (Což beru jako splnění mého dětského snu 😃)

Věnovala ses svému oboru již dříve?

Na střední škole jsem věděla, že mi jde chemie a biologie, ale ani jeden obor mě nebavil na 100 %. U nás na gymplu se hodně dbalo na přípravu na přijímačky na medicínu, ale tím pádem šel zbytek možností studia těchto oborů lehce do pozadí. Já jsem třeba vůbec netušila, že něco jako SOČky (středoškolská odborná činnost) existuje! Dnes bych se o ně určitě zajímala mnohem víc a všem je vřele doporučuji. S kolegy z Ústavu biochemie se snažíme o popularizaci biochemie mezi středoškolskými studenty – např. akcí Biochemik Junior, kdy středoškoláky v několika dnech provádíme světem biochemie.

Co tě vedlo k výběru právě naší Přírodovědecké fakulty?

Myslím, že rozhodující byla návštěva univerzitního kampusu v rámci dne otevřených dveřích. To, jak na mě působilo prostředí fakulty, a že jsem byla schopna představit si zde své potenciální studium. Také jsem věděla, že fakulta poskytuje opravdu kvalitní vzdělání, což jsem měla potvrzené i od kamarádů, kteří zde již studovali.

Vybrala by sis fakultu znovu?

Určitě ano, zpětně bych se rozhodně nerozhodla jinak.

Proč sis vybrala zrovna program, který studuješ?

O programu Biochemie jsem se dozvěděla od kamarádky, která mi ho i více přiblížila a ukázala, jaké možnosti přináší. Jsem jí za to velice vděčná, protože mi ukázal jinou – vědeckou – cestu, o které jsem do té doby vůbec nepřemýšlela.

Když se vrátíš zpátky do prváku, jaká pro tebe byla adaptace na nové vysokoškolské prostředí?

Upřímně, nic lehkého to nebylo. Trvalo mi to dva semestry a téměř mě to stálo studium, než jsem přišla na to, jak věci na vysoké škole chodí, jak se kvalitně připravit na zkoušky a jak se z toho všeho nezbláznit 😃 Zpětně jsem ale ráda, že jsem se tím prvním rokem prokousala a nevykašlala se na to. Zlomové pro mě také bylo, když jsem si ve druhém ročníku našla výzkumnou skupinu a začala pracovat v laboratoři. To, že jsem se dostala blíž k výzkumu byl pro mé další studium velký motivační faktor.

Jak se ti líbí prostředí, kde studuješ?

Prostředí kampusu a našeho Ústavu biochemie už je pro mě za ty roky druhým domovem. Velkou výhodou vidím právě v umístění kampusu tak, že je kam si jít ulovit jídlo při dlouhých dnech nebo kam si odběhnout při čekání na experiment na kafe. Co se týká laboratoří, ty jsou napříč fakultou naplněny moderními přístroji, a jsou tak připraveny pro experimenty všeho druhu. V neposlední řadě je také důležité prostředí výzkumné skupiny, na kterou jsem já měla velké štěstí.

Jak se ti líbí v Brně?

Brno jsem si zamilovala víc, než jsem si myslela. Je dost velké na to, aby v něm bylo vše důležité, ale zároveň (na rozdíl od ostatních velkých měst) působí pořád přátelsky. Centrum žije ve dne i v noci, atmosféra brněnské letní noci se prostě musí zažít. Taky tu na každém rohu dělají skvělé kafe a i po gastronomické stránce je z čeho vybírat. Brno je prostě hodně své a ne nadarmo se říká, že Brno není město, ale životní styl.

Jaký předmět na tebe nejvíc zapůsobil a proč?

V průběhu let jsem se setkala s několika skvělými předměty, ovšem při této otázce se mi vždycky jako první vybaví Imunologie, která mě bavila i kvůli tomu, že je na ní částečně založené téma mého výzkumu. Potom také Bioanalytika I a II, která za mě byla skvěle odučená, měla srozumitelné učební materiály a předala mi důležitý přehled a zajímavé informace.

Jaká je u nás možnost zapojení studentů do praktického výzkumu?

Pokud student projeví iniciativu a snahu, tak opravdu velká. Když jsem se ve druháku chtěla do praktického výzkumu zapojit, setkala jsem se od vedoucích skupin převážně s pozitivní odezvou. I v naší výzkumné skupině jsou mladší studenti, kteří nám s praktickým výzkumem pomáhají. Jediný problém je, že vedoucí nemusí mít na další studenty kapacitu, a proto je lepší se do výzkumu přihlásit co nejdříve. Musím ale také zmínit to, že výběr výzkumné skupiny není dobré uspěchat. Každá skupina má jiné zaměření a vzhledem k tomu, že ve výzkumu půjdete opravdu do hloubky dané problematiky, je potřeba, aby vás téma zajímalo a nadchlo. Důležitá je také podpora vedoucího a kolektivu, kteří by vás měli správně motivovat.

Jaké máš plány do budoucna?

Plány jsou teď hlavně pracovat na mém výzkumu, publikovat články, účastnit se konferencí a dokončit PhD studium. Poté se uvidí, ale zatím mě nejvíce láká pozice výzkumného pracovníka v jedné z biochemických firem.

Co bys vzkázala studentům, kteří se právě rozhodují, jakou vysokou školu zvolit?

Ať si přesto všechno hlavně zvolí to, co je opravdu baví. Ani ta nejprestižnější univerzita jim nezaručí, že na ní budou šťastní, když budou studovat něco, v čem by neviděli smysl.