Přestože Mendel trpěl vleklou a bolestivou nemocí, stěžoval si poslední dny života jen zřídka. V jednom z posledních dopisů, 18 dní před smrtí, psal svému osobnímu příteli meteorologovi prof. J. Líznarovi, že je tak nemocný, že už nemůže bez cizí pomoci ani odečítat meteorologické přístroje a loučí se s přítelem s lehkým humorem: „Protože se v této oblasti již sotva kdy setkáme, dovoluji si Vám provolat srdečné Buďte zdráv! a svolávat na Vaši hlavu veškeré požehnání meteorologických božstev.“
G. J. Mendel byl přes všechnu úctu člověk skromný a trpělivý a nestěžoval si. Ostatně velkou trpělivost projevil nejvíce při svých pokusech, kde si pro velké zanícení nepřipouštěl vyčerpanost, která ohrožovala jeho zdraví. Mendel statečně snášel nemoc, která na něj doléhala několik posledních let. Posledních 10 let před smrtí měl stále zrychlený puls, až 120 tepů za minutu, což, kromě rozčilení, bylo vyvoláno asi chronickým nikotinismem, neboť Mendel byl silný kuřák.
A. Doupovec, který mnohé znal i z vyprávění své matky, vzpomínal, že přestože Mendel trpěl vleklou a bolestivou nemocí, stěžoval si poslední dny života jen zřídka. V jednom z posledních dopisů, 18 dní před smrtí, psal svému osobnímu příteli meteorologovi prof. J. Líznarovi, že je tak nemocný, že už nemůže bez cizí pomoci ani odečítat meteorologické přístroje a loučí se s přítelem s lehkým humorem: „Protože se v této oblasti již sotva kdy setkáme, dovoluji si Vám provolat srdečné Buďte zdráv! a svolávat na Vaši hlavu veškeré požehnání meteorologických božstev.“
Při skládání řeholního slibu F. Bařiny v roce 1883 se vyjádřil: „I když jsem musel prožít ve svém životě řadu trpkých chvil, musím vděčně přiznat, že pěkné a dobré převládaly.“
Pevné lpění na svých názorech a postojích, o jejichž správnosti byl neochvějně přesvědčen, se u Mendela projevilo vícekrát. Ostatně o jeho solidním charakteru se zmiňoval už jeho učitel v Olomouci.
Když Mendel vstoupil do augustiniánského kláštera, živě se také zajímal o dění ve společnosti. V revolučním roce 1848 se připojil k hnutí, které se zasazovalo o lepší postavení klášterů a kněží v monarchii. V petici, podepsané šesti brněnskými augustiniány včetně Mendela adresované ústavodárnému říšskému sněmu a psané Mendelovou rukou, velmi důrazně vyslovují „svou upřímnou prosbu o uznání konstitucionálního občanského práva“. V textu se nešetří odvážnými výrazy jako například, že řeholní kněz má postavení jako občansky bezprávná bytost, že je považován za občansky mrtvého, že řádovým kněžím nebyla dodnes přiznána práva ústavního státního občanství a že „občanství dostává mnišstvím smrtelnou ránu a dostává se do nejhlubšího ponížení“, že „veškeří řádoví kněží jsou oloupeni o právo svobodného občanství“, že „mnichové platí za bezprávné nuly“.
Byla to svým způsobem odvaha podepsat se pod takovouto petici, a ne všichni bratří se k tomu odvážili, avšak již zde se projevil Mendelův pevný názorový postoj a schopnost nebát se projevit svůj názor na věc, kterou považoval za správnou.
Nezlomný postoj projevil také jako opat kláštera. Touto funkcí sice získal významné společenské postavení, avšak s tím zároveň souvisely různé politické tlaky, které se dotýkaly nejen jeho osoby, ale i kláštera. To vyvrcholilo v roce 1874, kdy byl navržen nový zákon, podle něhož měly být klášterům zvýšeny daně. Mendel však byl přesvědčený o tom, že je tento zákon nespravedlivý, a odmítal uznat jeho platnost. Přitom se nenechal vést okamžitým podnětem, ale vše si nejprve řádně ověřil a posoudil, co je dobré a správné – na tom pak pevně a s neobyčejnou houževnatostí trval. Protestoval proti tomuto zákonu a psal četná rozsáhlá zdůvodnění svého postoje. V jednom ze svých rozkladů z r. 1877, který je zároveň i jakýmsi podrobným právním rozborem neoprávněnosti postupu úřadů, je zřejmé Mendelovo rozhořčení a zároveň neochvějné přesvědčení, že se úřady chovají nespravedlivě a neoprávněně požadují zaplacení daní.
Přestože na něho všichni naléhali, postavil se proti všem lákadlům a vyhrůžkám a zůstal neotřesen a jen namítal, že při svém zvolení opatem spolubratrům přísahal, že zachová majetek kláštera nedotčen. „Budu neochvějně bojovat. Pravda zůstane pravdou; tento zákon je ale nespravedlivý.“
Nakonec si vláda vynutila zaplacení daní tím, že část klášterních statků dostala nucenou správu. Pro opata to bylo velkým pokořením. Byl v tomto boji osamocen a zatrpklý, což se podepsalo na jeho zdraví. Cituji: “Nechť toto vysoké c. k. ministerstvo promine podepsanému tento projev vnitřní hořkosti. Tento totiž snášel v posledních dvou letech mnoho příkoří, a při vykonávání svého úřadu se stal předčasně starcem“. Své zamítavé stanovisko však nezměnil až do konce svého života. Jeho synovec to později komentoval: „Žasneme nad Mendelovým pevným charakterem, který odolal veškerým lákáním a vyhrůžkám, žasneme nad jeho mladistvou silou vůle, která žila ve stárnoucím těle; obdivujeme jeho bystrost ducha, jeho logiku, která vzdorovala všem rakouským právníkům …skláníme se nad vznešeností tohoto ducha.“
Vítejte u série podcastů Člověk Mendel, kterými chce Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity přispět k oslavám 200. výročí narození Gregora Johanna Mendela, jež si v roce 2022 připomínáme.
Chtěli bychom Mendela představit jako člověka, osobnost a charakter. Série proto začíná podcasty, které napsala i namluvila naše emeritní profesorka genetiky a znalkyně Mendelova díla i osobnosti, Jiřina Relichová. V nich představuje osobnostní portrét Mendela, a to na základě studia jeho osobní korespondence, vzpomínek blízkých, ale také životopisu a poezie, jež napsal sám Mendel.
Následuje díl, který napsal a namluvil dr. Petr Peňáz, klasický filolog a bohemista, ředitel Střediska Teiresiás Masarykovy univerzity. Jeho text pomáhá pochopit dobové souvislosti moravského veřejného života, které umožnily v Mendelovi talent rozpoznat a mimořádnou osobnost z něj vlastně vychovaly.
Na portrét Mendelovy osobnosti a článek dokreslující dobový a společenský kontext navazují články představující Mendela jako vědce s velmi širokým oborovým záběrem, jako pečlivého zapisovatele přírodních jevů i počasí Brna a okolí, jako botanika i odborníka na včelařství. Těmito texty přispěli do série vědkyně a vědci z několika ústavů naší fakulty.
Užijte si vědu poslechem, vědu SCItem PRO MENDELA.
V podcastu je použita hudba Courage and Willpower od Keys of Moon | https://soundcloud.com/keysofmoon
Music promoted by https://www.free-stock-music.com
Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)
https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/
U příležitosti stého výročí přednášek G. Mendela o výsledcích pokusů s hrachem byl vydán sborník s do té doby známými poznatky o jeho životě a díle: Gregor Mendel, zakladatel genetiky. Sborník připravil V. Orel. Blok Brno, 1965.
Mnohé vypovídá také Mendelova korespondence, kterou přeložila A. Matalová: Mendelovo rodiště. Mendelovy dopisy domů. Moravské zemské muzeum Brno, 2008.
Cennými prameny je pojednání o výsledcích pokusů s hrachem a některé jiné dokumenty: Mendel, G. Versuche über Pflanzen-Hybriden. Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn 4, 1865, Abhandlungen 3-47, 1866 a překlad A. Matalové Nakl. K-public, vyd. Jiří Krejčí, Brno 2008.
Jedním z nejdůležitějších zdrojů byly vzpomínky Mendelova synovce Aloise Schindlera „Gedenkrede auf Prälat Gregor Joh. Mendel anlässlich der Gedenktafelenthüllung in Heinzendorf, Schlesien am 20. Juli 1902“ (soukromý tisk autora), který strýce dobře znal, neboť s ním žil v Brně od 5. třídy obecné školy (tj. od roku 1870). Jedná se o oslavný projev, který A. Schindler pronesl při příležitosti oslavy 20. výročí založení hasičského sboru v rodných Hynčicích.
Velmi cenné jsou také poznámky J. Kříženeckého k těmto vzpomínkám, kterými zpřesnil některé údaje: Gregor Johann Mendel 1822−1884. Texte und Quellen zu seinem Wirken und Leben. Johann Ambrosius Barth Verlag Leipzig, 1965.
Z těchto dokladů vycházeli pozdější autoři, kteří sepsali životopis G. Mendela: H. Iltis (1924), J. Kříženecký (1965) a V. Orel (2003) a někteří další. Každý z těchto autorů shrnul do té doby známé údaje a doklady o G. Mendelovi a jeho objevu a obohatil je o svá nová zjištění a souvislosti. Mnoho nových poznatků pochází z doby po roce 1965, kdy se mohla genetika jako věda u nás svobodně rozvíjet. V. Orel a pracovníci Mendeliana Moravského zemského muzea od této doby systematicky pečovali o odkaz zakladatele genetiky a zveřejňovali výsledky výzkumu Mendelova života a díla od našich i zahraničních badatelů ve specializovaném časopise Folia Mendeliana. Tento příspěvek čerpá zejména z posledního uceleného díla, monografie V. Orla: Gregor Mendel a počátky genetiky, Academia Praha, 2003. Autor v něm uvádí nejen okolnosti života a díla Gregora Johanna Mendela, ale také dokresluje prostředí, které připravilo půdu pro řešení otázky dědičnosti. Popisuje také tehdejší události a významné osobnosti vědeckého i politického života, které se nějak dotýkaly rozvoje přírodních věd i samotného Mendelova objevu s přesahem téměř až do konce 20. století.
Redakční zpracování podcastu Kateřina Radová, Zuzana Jayasundera, Leoš Verner
Autorem závěrečného dílu série podcastů je děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, profesor Tomáš Kašparovský. Vypráví o tom, proč je Mendel inspirativní pro něj osobně, jakožto pro vědce a pedagoga, a o posouvání hranic poznání a vědy.
Johann Gregor Mendel se kromě genetického výzkumu věnoval také péči o včely. S včelařením ho seznámil jeho otec Anton, který měl v Hynčicích včelín. Mendel ve včelách našel svoji zálibu, nejdříve však musel najít prostor vhodný na chov tohoto pracovitého hmyzu. Ideální podmínky pro stavbu včelína našel...
