Přírodní prostředí je v posledních desetiletích podle vědců a vědkyň stále více ovlivňováno globálními změnami způsobenými zejména vlivem člověka. Ke změnám v české květeně dochází v důsledku několika faktorů, jejichž význam se v čase mění. Vyplývá to ze studie, která vznikla na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity ve spolupráci s Botanickým ústavem Akademie věd ČR, Univerzitou Karlovou a Vídeňskou univerzitou.
Ve sledovaném období nejvíce ubývaly druhy typické pro rašeliniště, světlé lesy, suché trávníky a málo produktivní pastviny, jež jsou chudší na živiny. Často jde o druhy vyžadující pravidelnou pastvu nebo seč, což souvisí mj. s ukončením tradičního hospodaření. „Výsledky také potvrzují úbytek druhů zařazených do národního Červeného seznamu cévnatých rostlin,“ shrnuje botanička Klára Klinkovská z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) je jedním z druhů, které za posledních 60 let výrazně ustoupily kvůli opouštění pozemků a zanechání pastvy. Foto Eva Šmerdová.
Přibývání sasanky hajní (Anemone nemorosa) v období 80. a 90. let naznačuje postupnou změnu světlých lesů ve stinnější porosty po ukončení tradičního hospodaření. Foto Jiří Danihelka
V průběhu posledních 60 let u nás ale také dochází z mnoha důvodů k šíření některých druhů. Zatímco v posledních dvaceti letech se začínají šířit zejména teplomilné rostliny a nepůvodní druhy pocházející z teplejších oblastí, což může být podle botaniků důsledkem klimatických změn, v 60. a 70. letech nejvíce ovlivňovalo proměnu květeny na našem území především narušování krajiny člověkem a nárůst obsahu dusíku a fosforu v půdě. Zhruba mezi lety 1981 a 2000 se začínal projevovat vliv zarůstání pozemků a houstnutí lesů po ukončení tradičního hospodaření.
Podél silnic a dálnic se v posledních 20 letech šíří také invazní starček úzkolistý (Senecio inaequidens), původem z jižní Afriky. K jeho šíření pravděpodobně přispívají i rostoucí teploty. Foto Milan Chytrý
Zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) se šíří na živinami bohatá a člověkem narušená stanoviště. K jeho největšímu rozšíření došlo už v letech 1961–1980. Foto Milan Chytrý
Pro vyhodnocení změn vědci využili databázi české flóry a vegetace Pladias, která v současné době obsahuje více než 15 milionů záznamů o výskytu planých a zplanělých rostlin za více než 200 let a je unikátním zdrojem informací o rozšíření rostlin v prostoru i čase. Nyní se brněnští botanici chystají výzkum změn květeny dále rozšířit. Během posledních tří let shromáždili údaje z opakovaného sledování rostlinných společenstev v databázi ReSurveyEurope. Tato mezinárodní databáze vědcům v následujících letech umožní podrobně vyhodnotit změny květeny celé Evropy.
Podrobnější informace můžete nelézt v tiskové zprávě ZDE.