Foto: Oliver Staša

Jak jste získala vztah k vědě?

Vztah k vědeckému bádání jsem získala díky svým rodičům. Oba mají přírodovědecké vzdělání a díky nim jsem k těmto oborům měla vždy blízko. Současně mě zajímaly humanitně zaměřené disciplíny, jako jsou historie nebo archeologie. Na ZŠ jsem navštěvovala výběrovou třídu s matematickým zaměřením. Prošla jsem matematickými a fyzikálními olympiádami. Na střední škole mě začala kombinace historie s přírodovědnými obory zajímat více. Rozhodla jsem se studovat antropologii a od začátku jsem měla zájem o oblast biologické a fyzické antropologie. Od začátku čtvrtého ročníku, kdy jsem si vybrala téma pro svou magisterskou diplomovou práci, zaměřené na vytvoření histologické metody pro odlišení zvířecích a lidských kostí s přímou aplikací ve forenzní antropologii, jsem se začala věnovat využití antropologie ve znalecké činnosti a kriminalistice. 

Co zajímavého jste v poslední době zkoumali v rámci Laboratoře morfologie a forenzní antropologie (LaMorFA), která pracuje pod Vaším vedením už 10 let?

V posledních letech jsme se zaměřili na témata s významným společenským přesahem. Základní složkou naší práce zůstává důraz na bezkontaktním neinvazivním a digitálním, obvykle trojrozměrném, záznamu lidského těla, ať už se jedná o kosterní nález či živého člověka. Na tyto digitalizované záznamy pak navazuje kvantitativní morfologická analýza prováděna kompletně v prostředí počítače. Zapojení nových 3D technologií přináší zejména vyšší objektivitu, přesnost a opakovatelnost. Možnost zpětné kontroly postupů a výsledků je například nezbytným předpokladem znaleckého hodnocení důkazů ve forenzních vědách. 3D digitální záznam zůstává v počítači, k analýze je možné se vracet a opakovaně ji přehodnocovat. Také studenti si mohou vícekrát vyzkoušet, jaké postupy by zvolili a k jakým závěrům by dospěli. Vedle projektů zaměřených na bezpečnost populace i jednotlivců z pohledu forenzních věd, byly vědecko-výzkumné aktivity laboratoře usměrněny společenskými výzvami v důsledku COVID-19 pandemie. Naše vize implementovat vybrané neinvazivní a bezkontaktní postupy založené na trojrozměrném záznamu těla pro ověřování a validaci prostředků osobní ochrany se ukázala být nejen prospěšná, ale současně žádoucí a nutná.

Máte četné zkušenosti ze zahraničí, studovala jste doktorát pod dvojím vedením na Faculté de Médecine, Université de la Mediterranée, Aix-Marseille II ve Francii. Vnímala jste tam nějak odlišnost postavení žen ve vědě oproti Česku?

Role žen v akademickém světě není jednoduchá a vynakládaná podpora je na místě. V zahraničí je situace v akademickém prostředí přímým odrazem postavení žen ve společnosti. V profesním životě jsem zažila oba extrémy, naprostou rovnoprávnost, kde ženy zastávaly pozice vedoucích a pro okolí byl tento stav naprosto přirozený, i situaci, ve které jsem jako žena, ačkoliv v roli koordinátora nebo vedoucího týmu, nebyla vpuštěna na jednání s mužskými partnery. Situace v české vědě se podobně jako v mnoha jiných oblastech nachází někde uprostřed. Žen ve vedoucích pozicích okolo sebe nevidím mnoho, ale na jednání mě vždy pustí.

Dva roky po sobě jste se jako členka mise Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva vydala do Demokratické republiky Kongo, abyste pomáhala tamním úřadům řešit tři roky staré případy ozbrojených konfliktů etnických skupin a porušování lidských práv v provincii Kasai. Jaká to pro Vás byla zkušenost?

Bez další diskuze a dlouhého rozhodování to byl nejsilnější životní zážitek, který změnil můj pohled na životní priority, práci v extrémních podmínkách i na osobní pohodlí. Byly to dva roky, které mi ukázaly vlastní psychické i fyzické limity. Ale současně mi odkryly ty části světa, které mnoha lidem zůstávají skryty a které nikdy neuvidí. Z nich jsem si odnesla ponaučení i pomyslné jizvy, které se mnou ještě chvíli zůstanou.

Co považujete za největší úspěch ve své kariéře?

Každý ukončený forenzní případ, publikovaná práce nebo realizovaný projekt jsou milníky, které přinášejí osobní uspokojení. Jsou ale pomíjené a po určité době jsou nahrazeny jinými úspěchy i frustrací z neúspěchu. Co podle mě přetrvává, jsou výsledky, které se budují dlouhodobě, s pomocí vlastního týmu lidí a s vědomím, že pocit uspokojení se nemusí nikdy dostavit. Z tohoto pohledu si nejvíce považuji aktivit naší laboratoře i celého ústavu.

Co podle Vás stojí za Vaším úspěchem ve vědecké kariéře?

Tvrdá práce, laskavý přístup a pomoc mentorů a hodně štěstí.

Od září roku 2019 jste ředitelkou Ústavu antropologie. MU a naše fakulta zavedla v souvislosti s procesem certifikace HR Award několik opatření, která mohou pomoci skloubit rodinný a profesní život (možnost home office, pružná pracovní doba, zkrácené úvazky…). Co jako ředitelka či vedoucí laboratoře umožňujete zaměstnancům pečujícím o děti pro usnadnění zvládnutí rodinného i pracovního života?

Prostředí akademického světa není nakloněno variantě vést plnohodnotný rodinný nebo osobní život a současně působit v manažerské pozici nebo vést výzkum na kvalitní až špičkové úrovni. Uspořádání priorit je klíčový předpoklad pro vytvoření rovnováhy, která je dlouhodobě udržitelná. U každého pracovníka jsou priority uspořádány odlišně. Moji úlohu vedoucího vidím především ve snaze nalézt kompromis, který bude vyhovovat zaměstnanci, ale současně nebude mít vliv na pracovní výkon nebo narušovat činnost pracoviště. V současnosti již zaběhnuté home office nebo vzdálené přístupy jsou jednou z možných strategií. Také rozličné komunikační kanály pomáhají udržovat kontakty a vazby na řešené úkoly bez nutnosti se fyzicky potkávat nebo sdílet pracoviště. V minulosti se mi osvědčily také dlouhodobé pracovní pobyty v zahraničí, které lze realizovat s rodinou.

Budou podle Vašeho názoru přibývat pracovní místa pro forenzní antropology?

Toto odvětví antropologie má u nás dobré předpoklady se dále rozšiřovat a rozvíjet. Odborníci z jiných vědních oborů dnes přicházejí sami a oslovují nás pro navázání spolupráce. Znalci jsou vytížení a je jich málo. Řada našich absolventů pracuje u Policie ČR nebo v laboratořích s biologickým zaměřením. Část studentů odchází do administrativy, kde se z nich stávají například projektoví manažeři. Každopádně se jedná o velmi odpovědnou práci, ve které není místo na chyby nebo přehmaty. 

Jak se odreagováváte ze stresu, který je s Vaší prací spojen?

Umění překonat nepříjemné pocity při řešení trestného činu a zapomenout na nepříjemný zážitek jsou zásadní. Například výslechy znalců u soudu mohou být konfrontační, je vždy třeba vystupovat sebevědomě a umět obhájit svůj názor. Také míra odpovědnosti může být velmi stresující. Není to práce pro každého. V neúspěchu hledám pozitiva a změním jej na zkušenost.

Děkuji za rozhovor.
Zuzana Jayasundera