Čím jsi chtěla být jako malá?
Nejprve jsem chtěla být baletkou. Později hlavně umělkyní, kreslení a malba mě baví dodnes. Pak mě lákaly dálky a přemýšlela jsem o tom, že bych se stala letuškou. Moc jsem ale nevyrostla a pasažéři by zřejmě přes sedadla ani pořádně neviděli, kam ukazuji, že mají v případě nehody utíkat. Hodně mě naplňovala také práce s dětmi, které jsem se dlouho věnovala. Na kariéru vědce jsem nikdy předtím nepomýšlela.
Věnoval ses svému oboru již dříve, například prostřednictvím oborových olympiád nebo SOČ?
Vůbec ne. Měla jsem spoustu jiných mimoškolních aktivit, kterých jsem se nehodlala vzdát. Mám ale pocit, že jsem o takových možnostech příliš nevěděla, nebo jsem si spíš neuvědomovala výhody, které by mi mohly přinést. Až na univerzitě jsem zjistila, že někteří moji spolužáci jsou součástí různých vědeckých laboratoří dokonce už od střední. O to víc mě ale možná tito ambiciózní studenti motivovali ke svědomitému plnění školních povinností.
Proč sis vybrala zrovna Molekulární biologii a genetiku?
To není žádný neobvyklý příběh. Moc mě bavila biologie, chemie i fyzika, ale na lékařskou fakultu jsem jít nechtěla. Hledala jsem tedy takovou alternativu, která by spojovala předměty, které se mi líbily. Když jsem si obor vybírala, vlastně jsem si ani moc nedokázala představit, co budu po jeho vystudování dělat. Až po prvním ročníku se mi trochu představy vyjasnily a došlo mi, že tohle studium je opravdu přesně pro mě. Molekulární biologie mě nikdy nepřestane udivovat. Když už si myslím, že chápu podstatu nějakého děje, nesmím se nechat mýlit, vždycky se dá jít ještě víc do hloubky.
Co tě vedlo k výběru právě brněnské Přírodovědecké fakulty?
Než jsem si vybrala univerzitu, na kterou poté nastoupím, opravdu jsem se jela na každou z nich podívat. Den otevřených dveří je skvělá příležitost, jak si čerstvý maturant může udělat aspoň trochu představu o životě vysokoškoláka. A kampus mě jednoduše uchvátil. Nikde jinde se mi tolik nelíbilo. Když se mi pak podařilo úspěšně složit přijímací zkoušky, byla volba naprosto jasná. Masarykova univerzita bude moje alma mater. Své volby rozhodně nelituji. MUNI mi nabízí tolik možností, že se mi do studia ani všechny nevejdou.
Vybrala by sis ji znovu?
Určitě. Brno jsem si zamilovala. Fakulta mi pořád ukazuje, jaké jsou ve vědě neomezené možnosti. Záleží jen na tobě, jakou příležitost popadneš za pačesy. Moc se mi líbí, že jde fakulta s dobou. Nezkameněla v minulém století a drží krok. Laboratoře pracují na projektech, které reálně pomáhají měnit svět a mnohdy nás učí opravdové kapacity ve svém oboru. Takoví lidé jsou pak tou nejlepší inspirací a motivují nás vydržet, i když si občas při zkouškovém sáhneme hluboko na dno.
Navíc oceňuji podporu, kterou fakulta našemu spolku Generace Mendel poskytla. Když jsme přišli s nápadem, že chceme strávit celé léto v laboratoři, byly nám ochotně zapůjčeny prostory jedné z místností, kde se konají laboratorní cvičení, i seminární místnost, kam jsme zvali členy na porady. A to nemluvím o financích, které jsou pro naši činnost také podstatné. Z mojí zkušenosti prostě fakulta dokáže pomoct každému, kdo o ni požádá. Trochu jako v Bradavicích…
Jak se ti líbí prostředí, kde studuješ?
Moc. V kampusu je vždycky kam jít. Mám ráda naši knihovnu i venkovní prostory s lavičkami. Jsou to pro mě také místa, kde se vídáme se spolužáky, chodíme společně na kafe a horkou čokoládu, stěžujeme si na obtížnost zkoušek a množství protokolů, které čekají na vypracování.
A abych nezapomněla. Úplně nejlepší je, když se staneš součástí některé z laboratoří a můžeš si ohřát jídlo v mikrovlnce v kuchyňce na pracovišti. Až potom začneš opravdu cítit, že je kampus tvůj druhý domov.
Jak se ti líbí v Brně?
Brno mám moc ráda. Nejprve to byl velký rozdíl oproti malému městu, kde jsem vyrůstala. První tři roky studia jsem strávila na kolejích se svými bývalými spolužačkami z gymplu. Bylo pěkné objevovat výhody velkého města společně. Život na kolejích byl jednoduše super. Každému novému prvákovi to můžu jen doporučit. Poznat nové lidi tam není sebemenší problém, stačí se dát do řeči v kuchyňce. Bydlela jsem na Komárově, kde to sice není úplně blízko k autobusové zastávce, zato jsi ale pak v centru za chviličku. Těsně před první karanténou jsem se přestěhovala do bytu v Řečkovicích, kde teď bydlíme společně s Barčou, prezidentkou Generace Mendel. Je to fajn, můžeme řešit spoustu organizačních záležitostí naprosto bezprostředně, jen občas nepřestaneme pracovat ani u večeře.
Jaký předmět na tebe nejvíc zapůsobil a proč?
Nejspíš to byla Mikrobiologie a Molekulární biologie a genetika. Na začátku jsem jako každý netušila, jakým směrem se v mém oboru vydám. Při hledání té pravé cesty jsem dokonce absolvovala předměty jako Parazitologie nebo Základy ekologie. Nakonec mě ale nejvíce uchvátil život bakterií a nekonečné možnosti jejich využití. Právě znalosti z jejich světa jsem mohla využít v biologické části našeho projektu, se kterým jsme vloni uspěli na soutěži iGEM. A momentálně se objekty mého zájmu ještě zmenšily. Moje diplomová práce bude zaměřena na bakteriofágy.
Co bys poradila svým mladším kolegům a kolegyním, kteří se u nás teprve chystají nastoupit do prvního ročníku?
Neboj se zapojit se. I když ti přijde, že jsi strašně malá rybka v moři. Každý někde začínal. Mnohem horší je nedělat nic navíc. Krásnou příležitostí jsou právě univerzitní spolky, které ti dovolí se rozvíjet ve spoustě možných rovinách. Možná v sobě najdeš skryté vlohy, které pak skvěle využiješ ve své budoucí kariéře.
Jaká je u nás možnost zapojení studentů do praktického výzkumu?
Stačí opravdu jen chtít a nebát se odmítnutí. Když z tebe vyzařuje nadšení pro věc a opravdu se chceš něco naučit, málokdy se setkáš s nepochopením. Taky bych mladším spolužákům doporučila, ať se nejprve podívají na více pracovišť a nakonec si vyberou to, na kterém se budou cítit nejlépe. Já jsem si začala dělat průzkum už na konci prváku. Ve druháku a třeťáku jsem se pak učila od starší spolužačky základy laboratorní praxe v Laboratoři molekulární diagnostiky mikroorganismů. A na stejném pracovišti teď budu pracovat na své diplomové práci.
Jak ses dostala ke spolku Generace Mendel?
Přesně si pamatuji, jak jsme seděly u kampusu venku na lavičkách s mojí kamarádkou Lůcou Pifkovou a Barča nám vyprávěla o konferenci, které se účastnila a kde vlastně celý nápad vznikl. Do projektu jsem byla nadšená od začátku.
Nadchnula mě myšlenka strávit léto v laboratoři s kamarády, možnost popularizovat vědu, a hlavně opravdové zapojení vědomostí, které získávám na přednáškách. Celkem brzy jsem se začala angažovat v organizačních záležitostech spojených s prvními poradami a náborem členů. S úsměvem vzpomínám na naše první porady, na nápady, které jsme na nich vytvořili, a pořád se mi nějak nechce věřit, že se nám mnohé z nich opravdu povedlo zrealizovat.
Co ti tvá účast ve spolku Generace Mendel přinesla?
V prvé řadě jsem poznala spoustu nových inspirativních lidí. Mnozí z nich se stali mými dobrými kamarády. Člověk si občas ani neuvědomuje, jak je strašně důležité mít kolem sebe lidi, na které se může opravdu spolehnout. Nejvíce jsem to pocítila ve dnech, kdy jsem se v laboratoři nezastavila, nebo když jsem celé dny sepisovala naše experimentální výsledky. Léto v laboratoři bylo hodně náročné. Každopádně se ale na ten čas stala „naše“ laboratoř místem, kde jsme se mohli setkávat a filozofovat nad naším projektem i smyslem života. Později mi připadl na starost management laboratoře, což mi přineslo asi nejvíce nových zkušeností. Zjistila jsem, že se v bílém plášti cítím opravdu dobře, a utvrdila se v tom, že jsem si vybrala správnou cestu. Musím přiznat, že mi iGEM také pomohl pracovat na mojí angličtině a prezentačních dovednostech.
Jaké máš plány do budoucna?
V prvé řadě bych chtěla úspěšně dokončit započaté magisterské studium. Také je mým záměrem pokračovat v aktivní činnosti v Generaci Mendel. Dál hodlám organizovat práci v laboratoři tak, abychom co nejlépe pomohli týmu obhájit loňskou zlatou medaili. A pak asi tak nějak čekám, co mi můj obor přinese. V našem spolku mám velké plány, zároveň si ale také dokážu představit nástup na doktorské studium.
