Čím jsi chtěl být jako malý?
Musím se přiznat, že už od mala jsem každému tvrdil, že až budu velký, budu vědec. Něco mě fascinovalo na tom chodit v bílém plášti, hrát si se zkumavkami a objevovat věci, které ještě nikdo nikdy neviděl. Rád jsem si prohlížel encyklopedie, především mě fascinovala nejrůznější schémata o tom, jak věci ve společnosti i v přírodě fungují. Líbila se mi myšlenka, že kooperací všech těch malých detailů, mechanismů, organismů a lidí, může vzniknout něco, co dalekosáhle přesahuje všechny představitelné možnosti. A že přírodě se to povedlo dovést do naprosto dokonalé rovnováhy.
Věnoval ses svému oboru již dříve? Bavily tě oborové olympiády?
Biologické olympiády jsem zkoušel, ale většinou bez úspěchu. Mojí Achillovou patou byla vždycky poznávačka. Kategoricky jsem odmítal učit se nazpaměť názvy obrovského množství zvířat a rostlin, to mi přišlo nesmyslné. Daleko důležitější než umět vyjmenovat telefonní seznam stovek zástupců krytosemenných, mi přišlo chápat, jak ty věci fungují.
Věnoval jsem se ale IBISu. To je interaktivní biologický seminář pořádaný studenty MUNI. Spočívá v tom, že organizátoři vytvářejí přes rok pro řešitele úlohy, které svojí tématikou přesahují rámec běžného středoškolského učiva. Líbilo se mi, že místo toho, abych soutěžil ve šprtání nesmyslného kvanta věcí, mohu být detektiv, který přemýšlí a hledá správnou odpověď. Navíc se pro úspěšné řešitele pořádá na začátku školního roku soustředění plné zajímavých přednášek a zážitků.
Proč sis vybral zrovna molekulární biologii a genetiku?
Když jsem se dozvěděl o možnostech genetického inženýrství, naprosto mě uchvátilo. Zaujalo mě, že bych i já sám mohl být někdy schopný si hrát se základními kameny života jako s legem, vytvářet vlastní složité mechanismy, úplně pochopit, jak všechno okolo nás funguje, a posouvat lidstvo za hranice představitelného.
Jsem také neuvěřitelně vděčný mým středoškolským učitelkám biologie a chemie paní Hronové a Palové. Právě díky nim jsem začal chápat, jak to v přírodě funguje, to ony mě nadchly pro další studium.
Co tě vedlo k výběru právě brněnské Přírodovědecké fakulty?
Jako asi na každého na mě ze začátku udělaly dojem prostory kampusu. Člověk od prvního pohledu tuší, že tady už se dělá prvotřídní věda. Navíc jsem slyšel plno dobrých ohlasů na Přírodovědeckou fakultu MU obecně i na můj obor. Velké plus pro mě bylo, že jsem si mohl hned na bakaláři přímo vybrat program, jehož součástí byly předměty týkající se molekulární biologie. Tedy přesně to, co mě zajímalo, aniž bych si musel nejprve projít další biologickou či chemickou nadstavbou a k tomu zajímavému se dostat až na magisterském studiu.
Co bys poradil těm, kteří o studiu molekulární biologie a genetiky uvažují?
Studium molekulární biologie a genetiky je poměrně výzva a rozhodně to není pro každého. Součástí studia jsou obsahově velmi rozsáhlé přednášky a taky poměrně časově náročná praktická laboratorní cvičení. Skloubit studium, koníčky, brigády a osobní život dá zabrat. Pokud se ale výzev nebojíte a žijete pro vědu, běžte do toho.
Jak se ti líbí prostředí, kde studuješ?
Už jsem zmiňoval, že budova kampusu je opravdu impozantní. Ze začátku to vypadá celé jako jedno velké bludiště, které někdo vymyslel, aby prvákům co nejvíce ztížil život, ale po čtyřech letech můžu hrdě říct, že se tu už skoro neztrácím! 😀 Mojí nejoblíbenější částí kampusu je knihovna, která je v samotném středu celého komplexu. Všude, kam se člověk rozhlédne, vidí nekonečné regály knih a pilné studenty – ať už se učí na zítřejší zápočet, nebo jen dospávají na pohovkách včerejší párty na Flédě. Každý vysokoškolák se tu cítí jako doma.
Jak se ti líbí v Brně?
Brno je přesně ten typ města, které pod svým na první pohled možná drsným zevnějškem skrývá o to větší poklady. Člověk nikdy neví, co ho v Brně potká. Jednou z mých nejoblíbenějších činností je zkoušet nová místa v Brně. Na každém rohu tu najdete kavárnu nebo restauraci. Máte chuť na veganská žebírka? Nebo radši pravé hawajské Poke? Že nemáte hlad a raději byste zašli na moderní zpracování Labutího jezera? Nebo se šli projít ke Špilberku a koukali na ovce a poníky pasoucí se přímo uprostřed centra? V Brně si každý najde něco, co ho bude bavit. A to ani nezmiňuji vánoční Brno. Tour po stáncích s Turbomoštem je něco, co musí každý vysokoškolák v Brně vyzkoušet, jinak se ani nepočítá, že jste tu studovali.
Jaký předmět na tebe nejvíc zapůsobil a proč?
Moc rád vzpomínám na Praktikum z obecné genetiky. Součástí praktika jsou totiž i experimenty s křížením octomilek. Některé octomilky mají mutaci, která způsobuje bílé zbarvení očí. V různých kombinacích křížíte samičky a samce s bílou či standardní barvou očí. Postupně zjišťujete, že to, co Johan Gregor Mendel, Thomas Hunt Morgan a další velikáni genetiky objevili, je fakt pravda. Třešničkou na dortu je potom poutavé vyprávění pana doktora Lízala, který vám taje genetiky velmi vtipnou a zajímavou formou vysvětlí.
Jaká je u nás možnost zapojení studentů do praktického výzkumu?
V podstatě to u nás na fakultě funguje tak, že pokud máte zájem, do výzkumu se dostanete už v prváku. Jen je potřeba projevit vlastní iniciativu. Doporučuji tedy kouknout na všechny výzkumné skupiny, které na univerzitě a CEITECu působí, napsat email vedoucím laboratoří, které vás zaujmou, a čekat. Většina vedoucích do svého týmu ráda přijme nadšeného prváka, druháka i třeťáka. Já sám jsem absolvoval nejdřív několik pohovorů, než jsem se přidal do Laboratoře bioinženýrství mikroorganismů pana doktora Pavla Dvořáka. Nebojte se toho a zkuste to.
Využil jsi již možnosti studia nebo pracovní stáže v zahraničí?
Mám to štěstí, že i přes poměrně náročné studium, kterým Molekulární biologie a genetika je, se mi povedlo splnit si povinné předměty dopředu a díky tomu vyjet na Erasmus do jižní Itálie. Erasmus byl jeden z nejúžasnějších zážitků v mém životě a moc rád na něj vzpomínám. Život v Itálii i vysokoškolské studium tam je něco docela jiného než tady. Domluva s mými vyučujícími byla velmi často jako z jiného světa. Ze všech emailů, které jsem poslal, jsem dostal odpověď tak na půlku, z toho půlka opravdu odpovídala na to, na co jsem se ptal. Když však vyučující potkáte osobně, i přes jejich lámanou angličtinu pochopíte, že jsou rádi, že vás tam mají, a pomohou vám s čímkoliv budete potřebovat. Italové prostě jen více žijí okamžikem a užívají si život takový, jaký je.
Kromě objevení nové životní filozofie jsem na Erasmu zjistil, že opravdu dokážu cokoliv, co mě napadne, pokud budu chtít. Také jsem se osamostatnil. Ono nemáte moc na výběr, když se objevíte z ničeho nic ve městě, kde nikoho a nic neznáte a domů je to 1500 kilometrů. Ale právě díky tomu jsem potkal obrovské množství erasmáků z celého světa a s některými se kamarádím dodnes. Naučil jsem se a objevil obrovské množství nových věcí. A navíc, chodit každý den po laboratoři k moři nebo večer na pravou italskou pizzu má vážně něco do sebe. Moc se těším, až budu moci zase někam vyrazit.
Jak ses dostal ke spolku Generace Mendel?
S Barčou Hrnčířovou jsem ho založil 😀. Bylo to tak, že předminulý rok na podzim nás náš vedoucí laboratoře pan doktor Dvořák pozval, ať se zúčastníme studentské konference, kterou jeho spolek Biomania pořádal. Na konferenci měl přednášku i Nemanja Stijepovic, což byl tou dobou koordinátor soutěže iGEM pro Evropu. Už předtím jsem něco o iGEMu slyšel a tehdy mě myšlenka celé soutěže úplně uchvátila. Vést vlastní vědecký projekt znělo jako něco neskutečného. Netroufal jsem si ale jít do toho sám, a tak jsem zkusil nenápadně ideu navrhnout Baru, která mi je doteď velmi vděčná, že jsem jí do toho namočil 😀. Společně jsme si dodali odvahy, vytvořili náborové letáčky a zbytek už znáte.
Co ti tvá účast ve spolku Generace Mendel přinesla?
Hlavně kamarády. Studium na vysoké škole totiž může být občas trochu osamělé. Z filmů má člověk pocit, že vysoká škola je jedna velká párty, ale ve skutečnosti to není tak jednoduché. Sice potkáváte spolužáky na přednáškách a cvičeních, ale obzvlášť v aktuální covidové situaci je vážně těžké s někým navázat bližší kontakt, pokud nejste vyloženě extrovertní typ. Navíc když jste LGBT+, máte vždycky tak trochu pocit, že nikam úplně moc nezapadáte. Moje situace byla ztížená ještě tím, že jeden semestr jsem byl na zmiňovaném Erasmu. A předtím jsem musel dost času trávit ve škole, abych nahnal kredity, které by mi umožnily bezproblémové studium i s Erasmem. A tak jsem ani na začátku třeťáku, po Erasmu, moc svých spolužáků neznal. Díky tomu, že se mi ale povedlo dát dohromady tuhle neuvěřitelnou partu lidí, tak jsme najednou byli nucení spolu mluvit a komunikovat. A postupně jen pouhá společná touha něco dokázat přerostla v neuvěřitelné kamarádství. Když potom přišla pandemie, věděl jsem, že mám kamarády, na které se můžu obrátit.
Jaké máš plány do budoucna?
Pro následující rok jsme se především rozhodli, že chceme pokračovat v činnosti Generace Mendel dál, takže už se těším, co dalšího společně podnikneme a dokážeme. Taky pomalu rozjíždím práci na svojí diplomce. Pandemická situace všechno poněkud zkomplikovala, ale Grantová agentura Masarykovy univerzity ocenila téma mé diplomky grantem pro vynikající diplomové práce, a tak už mi nic nebrání v tom naplno se vrhnout do bioinženýrství bakterií, kterému se v práci věnuji. Nic konkrétnějšího zatím nemám. Nechávám hlavu otevřenou příležitostem a čekám na další dobrodružství, která budu moci objevit.
